Málem mě to odfouklo, ale byla sranda / Spass hat es wieder gegeben

Nadřazená kategorie: Nejčtenější
in 2018
Vytvořeno: 02 březen 2018
Zobrazeno: 197

Po vydařeném soustředění na šumavském Srní s LB tréninkovou skupinou, bylo v plánu první soustředění v teple.

Letos nastala změna, trenér se rozhodl pro jiné místo i ostrov. Sice většina lidí už  Lanzarote znala, pro mě to však byla premiéra.

Naší základnou bylo město Costa Teguise na jihu ostrova. Podmínky pro trénink zde byly téměř ideální. Bazén jsme měli k dispozici na hotelu, výjezd z města na cyklistické tréninky taky super, jediné, co jsem postrádala, byly nekonečné stezky v poušti, které jsem znala z Fuerteventury. Většinu běžeckých tréninků jsme absolvovali v městských ulicích.

 

Co bych mohla ještě o Lanzarote napsat? Snad to, že tady hodně fouká a neznají tu dlouhé kopce. Když má člověk štěstí na vítr, tak tady cyklistické kilometry ubíhají rychle. Naopak když se vítr zvedne, pak trénujete nejen svaly, ale i hlavu - psychickou odolnost. Tak tomu bylo zrovna, když byla na plánu královská etapa. Já se tedy spíš svezla v rychlém tempu s klukama a ujela 130km. Posledních pár kilometrů, když už jsem se vracela sama na hotel, mě to málem odfouklo pryč. Nikdo to však nevzdal a obdivuji ostatní, kteří v ten větrný den objeli 180km.

AUF DEUTSCH

Nach dem erfolgreichen Sportlager in tschechischen in Srní mit der LB Trainingsgruppe, ist das erste Sportlager in der Wärme angestanden. Dieses Jahr hat sich unser Trainer Luboš für ein neues Ort und Insel entschieden. Fast alle haben Lanzarote schon gekennt, für mich war es trotzdem die Premiere.

Wir haben in der Stadt Costa Teguise auf dem Süden der Insel gewohnt. Trainingsmöglichkeiten wahren fast ideal. Das Freibad hatten wir direkt im Hotel, die Ausfahrt aus der Stadt für unsere Radtours auch super, nur einzig was ich vermisst habe, waren endlose Laufstrecken im Lawafeld, welche ich aus Fuerteventura gekennt habe. Lauftrainings haben wir mehr auf dem Stadtbelag absolviert.

 

Was sollte ich noch über Lanzarote schreiben? Vielleicht dass es hier sehr viel windet und nicht so lange Bergen gibt. Wenn man Glück für Wind hat, dann gehen Radkilometr schnell vorbei. Im Gegenteil wenn Wind seine Stärke zeigt, dann trainiert man nicht nur Muskeln aber auch den Kopf. So war es gerade während unserer längsten Etappe. Ich habe von Windschatten hinter den Jungs profitiert und 130km geschafft. Lezte Stunde auf der Reise ins Hotel bin ich schon alleine gefahren. Ich muss ehrlich sagen, dass ich fast weg aus der Strasse geflogen bin. Trotzdem hat niemand diesen Tag aufgegeben, sogar alle meine Ironman Kollege haben 180km gemacht.