Konečně závody!

Nadřazená kategorie: Nejčtenější
in 2018
Vytvořeno: 31 červenec 2018
Zobrazeno: 349

Letošní sezóna je z mého pohledu poněkud jiná. Což ve zkratce znamená, že prostě víc trénuji a méně závodím.
 V tréninku se všechno dařilo a daří podle plánu, ale závodní kalendář jsem musela už po několikáté měnit. Příprava směřovala k závodu WTS v Hamburku. Omezený počet 55 startovních míst mě bohužel již předem vyřadil ze hry. Trénink jsme tak s trenérem museli natáhnout o další týden.
Na ME ve sprint triatlonu v Tartu se mi nepodařilo prodat to, co ve mně je. Moje tělo bylo spíš v útlumu než v plné síle závodit. Problémy se zpožděným letem a následná probdělá noc na letišti tomu moc nepřidaly. Dobíhat na 20. místě do cíle bylo velkým zklamáním. Z vody jsem vylézala v kontaktu s hlavní skupinou,  ale na kole mi vůbec nejely nohy a z balíku jsem vypadla. Běžet se nohám taky moc nechtělo.

Následné 2,5dne mezipřistání jsem strávila v rodném Jablonci, kde jsem dotankovala baterky. Plavání v přehradě, jóga, masáž a grilování s rodinou bylo balzámem pro duši.
Další zastávkou byl Edmonton, kde se konal poslední závod světové série ve štafetách. Český tým dostal jedinou možnost startu právě v Kanadě a tak ji bylo nutno využít.

 

Já se postavila i na start individuálního závodu. Plavání byla šílená bitka u první bojky, vylézala jsem hodně vzadu. Na kole jsem měla dobré nohy a náročný kopcovitý terén mi seděl. Společně se Švýcarkou Lisou Berger se nám podařilo dojet třetí skupinku. Postupně jsme také dojížděly holky, které závod v kopci vzdaly. Hlavní balík nám bohužel i tak lehce ujížděl. Nohám se po kole chtělo kupodivu běžet a já sbíhala holky ujeté na kole. Ne moc velkou radost jsem měla, když jsem viděla své číslo na ceduli v penalty boxu za příliš brzké naskočení na kolo. Deset vteřin čekání bylo nekonečných. Soupeřky, které jsem poctivě předběhla byly opět přede mnou. I tak je pro mě 25. místo vylepšením mého nejlepšího umístění v sérii WTS.

 

 

Ve štafetě jsem šla první úsek, cílem bylo udržet skupinu. Vyplavala jsem opět na hranici, ale stihla jsem hlavní balík, kde byli všichni favorité jako Francie, Nový Zéland, Austrálie,... Uplavaly nám pouze Learmonth GBR a Spivey USA, které měly v druhém depu zhruba 10 vteřin náskok. Na běh jsem si věřila, ale závěrečný sprint z penalty boxu do cíle z předešlého dne byl v nohách znát. Předat se mi podařilo někde kolem 12. místa těsně před Německem. Druhý úsek jel Honza Volár, který jel velmi aktivně na kole ve druhé skupině, ale bohužel mu taky moc neběžely nohu a tak mu skupina uběhla. Jana tak musela jet třetí úsek úplně sama a zezadu ji doběhla Rakušanka. Čelda pak jel s Rakušanem a trnuli jsme, aby je nedojeli o kolo. Tak jak se to stalo u několika týmů. Nakonec jsme byli poslední kvalifikovaní v cíli, protože jsme dostali penaltu 10" za příliš brzké naskočení na kolo u Honzi Volára. Rakousko nás tak předběhlo.