POSLEDNÍ LETOŠNÍ VÝZVA

Závod ME K23 se měl původně konat na konci srpna v Polsku. To však na poslední chvíli z organizování ustoupilo a Evropa se tedy přesunula až na konec října do izraelského Eilatu. Bylo těžké najít motivaci vydržet trénovat o další měsíc déle. Na druhou stranu mě lákalo startovat na svém prvním mistrovství Evropy do 23 let.

 

 

 

Povinný briefing se konal už ve středu a tak jsme na cestu vyrazili v úterý 25.10. Naše skromná výprava čítala 5 členů - Péťa Šlajs, Fanča Kubínek, Řenčík Tomáš, já a vedoucí výpravy pan Kabrhel. Přes důkladné kontroly a osobní pohovory jsme se konečně dostali do letadla a nabrali směr Izrael. V Eilatu nás přivítal svěží mořský vánek. Apartmán v hotelu Astral Marina byl útulný. Vybrali jsme si ho především proto, že měl mít kuchyňku. Ta však měla jeden velký nedostatek. Chybělo v ní veškeré nádobí. Jídlo, které jsme si s sebou přivezli, nebylo v čem uvařit. Pasta- party sice neměla chybu. Byli jsme přepadlý z toho, že konečně vidíme pořádné jídlo. Já jsem se bezstarostně nadlábla, ale litovala jsem kluků, kteří se přecpat nemohli, protože měli den před závodem.

 

 

Naši vyhladovělí vlci se na start postavili v pátek ve dvě hodiny odpoledne. Formu nejlépe načasoval Tomáš (17. místo), pak Péťa (26. místo) a Fana (28. místo). Docela jsem klukům záviděla, že mají svůj závod za sebou a celou sobotu můžou strávit na pláži. Tratě celého triatlonu byly velmi náročné. V moři 2 plavecké okruhy s výběhem na pláž, na kole 5% stoupání, které se jelo sedmkrát, a úmorný rovinatý běh po rozžhaveném asfaltu. Největšími nepříteli však byl silný vítr a závod probíhající přes pravé poledne v tom největším horku. Po zdařilém plavání jsem na kole jezdila ve druhém pětičlenném balíku. První skupinku tvořily Francouzska se třemi Ruskami, které si mezi sebou rozdělily i všechny medaile. Mně nohy na běhu vůbec neposlouchaly. Měla jsem pocit, že už se do cíle snad ani nedostanu. Díky špatnému běhu jsem se propadla na 11. místo. Nevelkou radost jsem pak měla, když si mě v cíli odchytili dopingový komisaři a musela jsem se dostavit ke kontrole.

Toho, že jsem do Izraele odjela, určitě nelituji. Sezóna byla velmi dlouhá. Eilat pro mě byl letos už 39. závod. S 11. místem sice spokojená nejsem, ale mám radost z toho, že se mi povedlo konečně dobře vyplavat.

 

 

Více zde: http://kurikovapetra.webnode.cz/news/posledni-letosni-vyzva/