CENA TJ BIŽUTERIE

Necelý týden po úspěšně uspořádaném MČR v aquatlonu se do Jablonce opět sjela početná skupina závodníků. Byla sobota 17. dubna a jablonecký bazén se stal jako již tradičně místem konání Ceny TJ Bižuterie v plavání.

 

V pátek jsem společně s ostatními domácími plavci absolvovala hodinový předzávodní trénink, který se skládal i z několika měřených pětadvacetimetrových sprintů, které mě dosti znepokojily (časy kolem 16´´ zrovna formě nenasvědčovaly). Po vyposlechnutí jasných instrukcí – být na bazénu kolem 7:45, tak abychom jsme se stihli pořádně rozplavat dříve než bude bazén plný lidí, jsem odešla domů.

Druhý den ráno jsem po vydatné snídani vyrazila na bazén. Překvapilo mě, že bylo již vše téměř připravené – natažené dráhy, vlaječky a v neposlední řadě časomíra OMEGA. Nic nebránilo tomu skočit přímo do vody a kvalitně se rozplavat. V dopoledním programu mě nečekalo nic jiného než kraul – 50 m a vložený závod na 400 m, který jsem si potřebovala testově zaplavat. Skočit do vody o něco dříve byla skutečně správná volba. Po tom, co jsem se šla převléknout do suchého, praskal už bazén ve švech. Plavecké klání si nenechalo ujít něco přes 380 závodníků.

V programu čtvrtou disciplínou byl sprint na 50 m VZ – poslední rozplavba, 2. dráha, skok, rozkopat nohy, roztočit ruce, dohmat, nedočkavý pohled na tabuli Omegy a … – 30,93. „Cože?! Tak to je ostuda,“ pomyslela jsem si. Porazila mě dokonce i o 6 let mladší Terka Grusová, která mimochodem nezářila nejen na této disciplíně ( Přejme , ať jí to vydrží.).

Moje sny o zaplavání si osobáku na 400 m se pomalu rozplývaly. Protože se nemůžu zúčastnit triatlonových SCM testů, potřebovala jsem si alespoň limit C oficiálně zaplavat právě tady. Limity jsou pevně dané – B 5:04 či C 5:12, podle dosažených časů pak závodník dostává finanční příspěvek na sportovní materiál. Můj osobák byl do této doby právě 5:12,… Nervy jsem měla na dranc a to jsem ještě nevěděla, že pojedeme čtyřstovku pouze ve dvou. Jediným, kdo mě v tom nenechal, byl napůl lyžař a napůl triatlonista Michal Bartůněk. Dopolední program byl již v samotném závěru a jednotliví rozhodčí se rozešli na oběd. „A teď proběhne vložený závod na 400 m kraul,“ hlásal do mikrofónu pořadatel Tomáš Janata. „Bude to boj pouze a jenom s časem, musím jet od začátku do konce na 100%,“ honilo se mi hlavou. Štěstím pro mě bylo to, že 2 kluci, co odskočili dříve na 200 VZ, si zaplavali 400 m s námi. Dohodla jim to za trest jejich trenérka těsně před naším startem. Michal na dráze číslo 5, já na 4 a na 3 s 2 další dva soupeři, kteří plavali se mnou srovnatelné tempo. Posledních pár metrů jsem ani nedýchala, protože jsem věděla, že budou rozhodovat setinky. Dohmátla jsem těsně na druhém místě v čase 5:03,56. Čas, kterému jsem téměř nechtěla uvěřit a to mi po 300 m plavání začala téct krev z nosu (což je u mě běžné, když mám rýmu). Michal byl také rád, protože si zaplaval rovněž osobák.

Druhou část závodů už jsem si pouze užívala. Dokonce jsem se i těšila na stovku prsa, kterou jsem tak dlouho neplavala. Žádný jiný osobák už jsem sice neprolomila, ale radost z vydařené čtyřstovky mě stačila. Poslední rozplavba na 100 m VZ žen byla u konce a závodníci se odebírali do šaten. Zůstali jsme pouze mi Jablonečáci a pustili jsme se do hromadného úklidu. Do půl hodiny nebylo po závodech ani zmínky. Na shledanou zase za rok!

 

 

Více zde: http://kurikovapetra.webnode.cz/news/webova-prezentace-byla-spustena/