Z černého kontinentu se vracím se zvláštním pocitem.
Město Cape Town na mě velmi zapůsobilo. Pohodoví lidé (někdy až moc velcí salámisti), krásná příroda, dobré jídlo, všudypřítomná energie. Co mě ve městě velmi překvapilo, bylo množství běžců a cyklistů sportujících brzy po ránu, člověk se nemusel bát vyběhnout za úsvitu ani o víkendu. Dalším překvapením byly black-outy, které jsou ve městě na denním pořádku a nikdo je neřeší. Údajně město zásobují elektřinou staré elektrárny, které byly postaveny ještě za dob apartheidu, a tak zhruba na 2 hodiny nejde elektřina v určité části města. My jsme výpadek elektřiny zažili jednou a nebylo to vůbec špatný. Člověk měl konečně čas se zastavit a obyčejně si popovídat bez televize, rádia či internetu.
Svůj výsledek v závodě hodnotím také kladně. Jelikož se voda v přístavu líbila pouze tuleňům, byla plavecká část zkrácena na jeden okruh dlouhý 750m. Jelikož mám chlad ráda, chtěla jsem plavat kompletní trať. Spousta závodníků však bojovala za to, aby bylo plavání zrušeno úplně, a tak jsem byla vděčná alespoň za jeden okruh. Nakonec se mi ve vodě moc nedařilo. Naštěstí jsem předvedla snad nejrychlejší depo v životě a na kolo jsem vlítla s velkým sebevědomím. Povedlo se mi docvaknout hlavní balík. Než jsem se však stihla trochu vzchopit, vjely jsme do technických zatáček a balík se roztrhl. Byla jsem vzadu a zůstala jsem v druhém balíku. Ačkoliv nás v druhém balíku jelo celkem dost a střídaly jsme se, první balík nám začal ujíždět. Do běhu jsem vbíhala se ztrátou více jak 2 minut. I tak jsem boj nevzdala a doběhla jsem si pro bodované 32. místo.
Steak z antilopy jsem jedla poprvé
Na co a na čem jezdím já?
Kolo mi málem odfouknul vítr
Start závodu probíhal s výhledem na Table Mountain
Z "teplé" vody mi trochu zčervenaly nohy
