Vždy se ráda podělím o své pocity z vrcholových akcí. Tentokrát však měly události kolem mě rychlý spád, že jsem nestíhala ani psát.
WTS Hamburk – Po neúspěchu na ME jsem těžko hledala motivaci do dalšího závodu. Nakonec se vše změnilo. Měla jsem startovní číslo 53 a tak jsem se omluvila z povinného briefingu a do Hamburku jsme vyrazili až v pátek ráno, den před závodem. Na start jsem díky neúčasti na briefingu nastupovala úplně poslední, ale s čistou hlavou a bez špekulování, kam se postavit. Plavalo se mi dobře, boj o pozice byl opět tvrdý. Z vody jsem vylézala se zvučnými jmény. Technickou cyklistiku jsem objela v početném druhém balíku. Cítila jsem, že jsem ve hře, že závodím, byl to perfektní pocit. Všechny tři disciplíny utíkaly ráz na ráz, protože se jelo na sprint-tratích. Navíc byla celá trať obklopená stovkaminebo spíš tisíci diváků, kteří vás nenechají zpomalit. Závěrečná pětka lehce pod 18 minut stačila na konečné 43. místo.
Pec pod Sněžkou - Sezónu, která pro mě začala už na začátku března, bylo potřeba oživit. Dopřála jsem si týden aktivní dovolené na horách, která mi perfektně vyčistila hlavu.
Pec jako na dlani
Na kolonádě v Jánských lázních
Kolo pro život Praha - Karlštejn Tour České spořitelny – Sice jsem toho na horském kole moc neobjela, ale i tak jsem si troufla zakončit dovolenou právě závodem seriálu KPŽ. O závodě jsem se dozvěděla díky společnosti Muc-Off, která mě v podstatě vyhecovala, abych si vyzkoušela tuto výzvu. Abych se závodu mohla skutečně zúčastnit, potřebovala jsem horské kolo. Nakonec jsem jela na špičkovém modelu Top Fuel 9.8, který jsem měla zapůjčený od Treku. Moje technika v terénu je velmi slabá, většinu sjezdů jsem běžela. Troufám si říct, že jsem se do cíle dostala jen díky tomuto kolu.
Autogramiáda po závodě