Do Japonska jsem zvolila taktiku vyrazit na poslední chvíli a tak mě nepřekvapilo, že jsem byla poslední závodnicí, na kterou na letišti dobrovolníci ještě čekali.
Po krátkém odpočinku na apartmánu jsme společně s týmovým kolegou Honzou Čelůstkou vyrazili na briefing, abychom jsme se dozvěděli vše potřebné ohledně závodu. Překvapila nás teplota vody, která byla přes 20°C, cyklistická trať čítající 9 okruhů a předpověď počasí předvídající stoprocentní déšť.
Pátek už byl ve znamení seznamování se s tratěmi. Technická cyklistická trať nás donutila k tomu zúčastnit se oficiálního projetí trati, které mělo proběhnout už v 6:15 ráno (pro nás 23:15 v noci). Nakonec nás na trať pustili až v 6:40 a navíc nebylo možné ji projet celou. Po návratu na ubytování jsem upadla do tříhodinového spánkového komatu, pak následoval lehký běh a dále rozplavání v moři. První okruh jsem absolvovala v neoprenu, po vzoru většiny dalších atletů, ale voda nebyla studená a tak jsem zbytek odplavala už bez něj.
Noc před závodem jsem toho moc nenaspala, časový posun sedmi hodin si vybral svou daň. Start ve 3:00 ráno evropského času byl bláznivý, ale to jsem věděla již od začátku. Předpověď se vyplnila, Yokohama se probudila do deštivého rána. Špatné počasí teplotu vody nesnížilo, plavalo se bez neoprenu. Vysoké startovní číslo mi předurčilo ne příliš výhodnou startovní pozici, což jsem pocítila hned na první bojce, kde jsem s lapáním po dechu musela zařadit několik prsových temp. Po nevydařeném úvodu jsem se vzpamatovala až na posledních dvou stech metrech, kdy jsem se znovu dostala do hry. Cyklistickou část jsem si užívala, jela jsem v početném balíku s velkými jmény, byl to úžasný pocit. Pršelo vydatně, naštěstí se jelo opatrně a nedošlo k žádným karambolům. Závod se u mě rozhodl až na běhu. Tentokrát mě nohy už moc neposlouchaly. První okruh jsem se trápila s pícháním v boku. Snažila jsem vytěžit maxium z „mého“ počasí, ale přesto jsem se nedostala do správného tempa.
Třicáté druhé místo beru spíš jako neúspěch, ale mám radost z toho, jak se pro mě závod vyvíjel, kolik velkých jmen jsem zvládla porazit a i za první body v této sezóně.
Weltmeisterschaft Yokohama
Nach Japan bin ich auf die lezte Weile geflogen. Wenn ich auf die 7 Stunden Zeitverschiebung mich gewöhnen wollte, müsste ich eine Woche vor Rennen schon abreisen. Nach kurzen Erholung nach der Reise bin ich mit meinem Team Kolleg Honza das Briefing anhören gegangen. Ganz überrascht war die Wassertemperatur, welche über 20 Grad hattet. Die Radstrecke hat ziemlich technisch ausgesehen und der Wetterberricht hat 100% Regen vorgesagt.
Am Freitag könnten wir die Strecke anschauen gehen. Die Radstrecke wollte ich kennen lernen. Trotz sehr früher Wecker 5:45 am Morgen (für uns 22:45 in der Nacht) sind wir aufgestanden. Leider könnten wir nicht ganze Strecke fahren aber habe ich so wie so besseres Gefühl bekommen, dass ich Teil von der Strecke gesehen habe. Nach dem Velotraining bin ich 3 Stunden im Schlafkoma geblieben. Ich habe noch ein ganz leichten Lauf gemacht und bin dann schwimmen gegangen. Die erste Runde bin ich mit Neo geschwommen wie andere Athleten. Das Wasser habe ich nicht so kalt gefunden. Neo war nicht nötig.
Die Nacht vor dem Wettkampf habe ich fast nicht geschlafen. Die Zeitverschiebung war zu hart für mich. Der Start um 3:00 europäischen Zeit hat für mich nicht so gut ausgesehen. Aber das wusste ich schon vom Anfang. Ich musste sehr viel Mühe geben mich wach zu machen. Nur das Wetter hat mir Freude gemacht und Wetterberricht ist in die Wahrheit gekommen. Schlimmes Wetter hattet keinen Einfluss auf Wassertemepretaur so Neo war nicht erlaubt. Höhere Startnummer hat mir nicht so gute Startposition vorhergesagt und ich habe das gerade bei der ersten Boye gespürrt. Ich habe Luft gesucht und musste ein paar Brustschwumm Tempo machen. Nach nicht so guten Amfang bin ich erst die lezten 200 Metern in das Spiel zurückgekommen. Die Radstrecke habe ich genossen, ich bin in der grossen Gruppe mit so vielen bekannten Namen gefahren. Geiles Gefühl! Erst der Lauf hat gezeigt was für ein Platz ich verdiene. Leider hatte ich nicht gute Beine. Erste Runde habe ich mit dem Seitenstechen geleidet. Ich wollte meines Wetter geniessen aber sowie so habe ich nicht richtiges Tempo gefunden. Mit dem 32sten Platz bin ich nicht so zufrieden. Ich habe aber auch Freude, wie ist das Rennen für mich gelaufen, was für Namen habe ich besiegt und bin dankbar für meine erste Punkte in dieser Saison.
