Po třech týdnech na cestách jsem se těšila na domácí prostředí.
Osud zřejmě chtěl, abych obhájila mistrovský titul v aquatlonu a tak jsem využila toho, že se MČR konalo opět u nás v jablonci. Přestože jsem se ve středu vrátila z Austrálie, tak jsem měla chuť se potkat se všemi lidmi kolem českého triatlonu.
Ve vodě jsem se moc necítila a tak jsem nakonec s časem pod deset minut na 800 metrů byla spokojená. Běžecká část se konala na atletickém stadionu, kde mě už hodně dlouho neviděli. Bylo fajn si po dlouhé době zaběhat na dráze. Účel byl splněn, republikový titul obhájen, lidé mě nabili.
Týden na to se konal další závod mistroství světa v jihoafrickém Cape Town. Afriku mám moc ráda, protože je tam vždy rozumné počasí, žádné velké horko. Letos jsem se však neprobudila do svého dne. Ráno se mi nechtělo stávat (to u mě není normální, normálně jsem ranní ptáče) a navíc jsem se probudila s bolavou hlavou. Zkrátka tělu člověk občas poručit nemůže. I tak jsem v závodě opět nechala vše, co ve mně v danou chvíli bylo. Plavání se mi moc nepovedlo. Ve snaze doběhnout ztrátu cestou do depa jsem začala zmatkovat s neoprenem, který mi nešel rozepnout. Naštěstí se mi podařilo chytit hlavní balík, který byl překvapivě jediný. Přestože se i na kole závodilo, tak zůstala skupina kompaktní. Nakonec se tedy konal běžecký závod, bohužel se mi nepovedlo předvést stejný běžecký výkon jako v Jablonci. Udržela jsem si svůj standard a doběhla na 34. místě.
