Ani ne týden po závodě v Equadoru mě čekal další sběr bodů na Africkém poháru v Maroku.
Najít vhodné spojení do Agadir nebylo moc snadné. Cestu tam jsem letěla se společností Iberia do Madridu a dále s Air Royal Marocco přes Casablanca do Agadir. Moje taška s kolem na mě v cílové destinaci nečekala, společnost Iberia ji v Zürichu vůbec nenaložila. Kolo mělo dorazit dalším letem v pátek v noci před závodem, nedorazilo.
V příručním batohu jsem naštěstí měla několik nejdůležitějších věcí jako tretry na kolo a věci na plavání. Na start jsem se mohla postavit jen díky našemu národnímu trenérovi, který mi půjčil svoje kolo. Ještě jednou Lukáši děkuju! Pedály jsem si pronajala v místním stánku, přilba + bidony + ionťák od Lukáše. Boty na běh byly ty, v kterých jsem přijela (ještě, že lítám ve sportovní obuvi).
Celý závod nebyl vůbec zadarmo. Přestože nás startovalo pouze 15, ve vodě to byla jedna velká bitka. Dlouhý výběh pískem do depa, na kolo jsem naskakovala na čtvrtém místě. Po prvních pár metrech jsem si myslela, že těch 40km s tak dlouhým kolem prostě nedám. Postupně jsem se však na kole uvelebila a začalo to jít. V zatáčkách jsem si ale i tak nebyla jistá, zřejmě kvůli mně se stalo, že nám dvě Švédky na kruhovém objezdu ujely. Oni dvě spolupracovaly, nás zbylých 5 ne. V depu to znamenalo 2 minuty ztráty, takže bylo potřeba zapnout motor a rychle běžet. Ze začátku jsme se na běhu střídaly s Ukrajinkou Yulií, první Švédku jsme seběhly již po třech kilometrech. Vedoucí Švédka měla však křídla díky vidině vítězství a zaslouženě si doběhla pro první místo. Yulia si užívala horké klima, v nejrychlejším běžeckém čase brala stříbrnou medaili. Já se začala spíš přehřívat a těšila, že už budu konečně v cíli. Po tom všem jsem měla z třetího místa radost skoro jako kdybych vyhrála.
V noci po závodě mi přišlo oznámení, že dorazilo moje kolo a já si ho můžu na letišti v Agadir vyzvednout.
AUF DEUTSCH AUCH!!!
Gar nicht eine Woche nach dem Wettkampf in Equador war ich parat für neues Rennen. Ich wollte ein Paar Punkte bei dem Afrikanischen Cup in Marokko holen. Gute Verbindung in Agadir war nicht einfach. Ich bin zu erst mit Iberia nach Madrid geflogen, nachher mit Royal Air Marocco über Casablanca nach Agadir. Meine Radtasche hat leider nicht auf mich am Zielort gewartet. Die Geselschaft Iberia hat mein Rad gar nicht eingeladet so mein Rad ist in Zürich geblieben. Rad solltet nächsten Tag in der Nacht vor dem Wettkampf kommen. Das ist nicht passiert.
Im meinen Handgepäck hatte ich zum Glück ein Paar wichtige Sachen – Radschuhe, Sachen zum Schwimmen. Starten könnte ich nur dank unserem National Trainer welcher dort mit 3 Tschechischen Athleten trainiert hat. Nochmal danke Lukáš für seine Hilfe. Pedalle habe ich bei dem Start gemietet, Helm + Bidone + isotonischen Getränk von Lukáš. Mit den Trainingschuhe bin ich gekommen. Nur habe ich gebetet, dass Wasser über 20 Grad hat und ich kein Neo brauche.
Ganzes Rennen war gar nicht einfach. Im Wasser waren wir nur 15 Athletinen aber so viel Schläge habe ich lange nicht mehr bekommen. Zum Wechselzone müssten wir durch tiefen Sand rennen, auf das Rad bin ich aus der vierten Position gesprungen. Nach ersten Kilometer dachte ich dass ich das nicht schaffe. Das Rad war für mich zu lange. Meter nach Meter war es besser nur in den Kurven war ich sehr unsicher. Vielleicht wegen mir haben wir 2 Schwedinen bei dem Kreisel verloren. Sie haben mitgearbeitet, wir zu fünf nicht. In der zweiten Wechselzone hat es 2 Minuten Rückstand gegeben. Ob ich Podest erreichen will, muss ich sehr schnell rennen. Zu erst bin ich mit Yulia aus Ukraina gerennt. Wir haben uns regelmässig gewechselt. Nach 3 km haben wir schon erste Swedin geholt. Zweite Swedin ist mit der Siegesmotivation ins Ziel geflogen. Yulia hat Hitze genossen. Mit der besten Laufzeit hat sie zweiten Platz geschafft. Ich war langsam gekocht. Ich war nach den allen Problemen ganz zufrieden mit den dritten Platz.
In der Nacht nach dem Wettkampf habe ich Nachricht bekommen, dass mein Velo auf dem Flughafen in Agadir ist und ich kann Rad holen kommen.
