Pro letošek poslední triatlonový závod se pro mě konal v turecké Alanyi.
Při cyklistickém rozjetí před závodem jsem upadla na otočce. Odřený kotník, naražené rameno i kyčel by se daly překonat, bohužel se mi však povedlo zlomit patku u kola. Do startu zbývalo 75minut a já jsem byla 3 kilometry daleko od dějiště závodu. Naštěstí se mi povedlo přemluvit jednoho z organizátorů, aby mě odvezl. Nechtěla jsem to vzdávat bez boje, i když to možná bylo jisté znamení. Mechanici ze Shimano mi půjčili celé kolo, rychle přendat pedály, košíky, nastavit posed a už jsem musela dát kolo do depa. V plavání mi těsně unikl hlavní balík a tak jsem 40 kilometrů objela v menší skupince. Ztráta na čelo se ustálila na 45 vteřin, což nebylo vůbec zlé. Na běhu mě však neposlouchaly nohy, kterým zřejmě neprospěl jiný cyklistický posed na půjčeném kole. Bohužel se mi ani nepodařilo se vyléčit z nachlazení, které jsem chytla při mém cestování z Cozumelu. Při běhu mě pálilo na hrudi. Ukončit závod předčasně pro mě bylo rozumnější než si přivodit větší zdravotní komplikace.
Aby neměl můj příběh špatný konec, tak ho trochu vylepším. Sluníčko a mořský vzduch mají blahodárné účinky. V úterý už jsem se cítila opět v své kůži a spestřila si tak den účastí na swimming marathonu na pět kilometrů. Byla to pro mě první zkušenost s dálkovým plaváním. Na start se sešla zhruba dvoustovka odvážlivců. Největší dominanci předvedli reprezentanti z Ruska. Já jsem si nakonec doplavala pro druhé místo, které mě mile překvapilo.
Náhradní kolo
Vyhlášení Swimming marathonu